Je smažno, lepě svihlí tlové
se batoumají v dálnici,
chrudošiví jsou borolové
na mamné krysy žárnící.

Když jsem objevil v Ikarii recenzi na povídkovou sbírku Heryho Kuttnera, zaplesal jsem. Tento bezesporu legendární sci-fi autor byl u nás až dosud neprávem opomíjen a sbírka Čarovný svět Henryho Kuttnera je vlastně jeho první knihou, která u nás vyšla (nepočítám-li několik povídek publikovaných časopisecky). Titul jsem neprodleně zakoupil - a nebyl jsem zklamán. Než se ale vrhneme na obsah knihy samotné, nezaškodí pár informací o Henry Kuttnerovi (a zároveň C.L. Moorové, jeho manželce, neboť jinak to nejde…) samotném, protože nepředpokládám, že by někomu z vás toto jméno mnoho říkalo.

Henry Kuttner
Henry Kuttner se narodil roku 1914 v Los Angeles, kde také začal studovat. Během hospodářské krize byl nucen studia přerušit a našel si práci v literární agentuře. Byl tehdy nadšeným čtenářem pulpových magazínů a sám začal přispívat do jednoho z nich - Weird Tales. Jeho první povídka Hřbitovní krysy (The Graveyard Rats) z roku 1936 byla ovlivněna jeho vzorem, H.P. Lovecroftem, který proslul jako autor vytříbených příběhu kosmického děsu. Lovecraft Kuttnera též vybídl ke spolupráci s mladou a nadějnou autorkou C. L. Mooreovou (1911 - 1987). Jejich první společné texty vznikly v roce 1937, společné autorství se posléze změnilo ve vzájemnou náklonnost. Kuttner se s Mooreovou v červnu 1940 oženil a jejich vztah lze považovat za nešťastnější a (v literárním smyslu) nejplodnější manželství v žánru science fiction. Sám Kuttner psal před svatbou dobrodružnou sci-fi, například sérii o filmové společnosti budoucnosti Hollywood on the Moon, pro hororový magazín Weird Tales vytvořil v conanovském stylu fantasy cyklus Elak of Atlantis a spolu s Arthurem K. Barnesem sérii o popleteném cestovateli v čase Pete Manxovi. Čtyřicátá léta jsou bezesporu Kuttnerovou nejslavnější érou. V té době napsal s Moorovou více než 40 povídek, většinou pod pseudonymem. Z nich neslavnější byly Lawrence O´Donnel a Lewis Padgett. Vznikla série o opileckém vynálezci Galloway Gallagherovi, brilantní povídka Twonka, která byla roku 1952 zfilmována, veleslavný příběh Chrudošiví jsou borolové, který je tradičně řazen mezi deset nejlepších sci-fi povídek vůbec. Mezi fanoušky je oblíbena čtveřice pitoreskních příběhů o mutantech říkajících si Hogbeni. Hvězdné období pak uzavírá román Fury, v němž se lidstvo po atomové válce přestěhovalo na dno venušského oceánu a je ovládáno rasou nesmrtelných. V 50. letech mohl Kuttner konečně dostudovat na univerzitě, po čemž stále toužil, a science-fiction v jeho tvorbě vystřídaly kriminální romány. V roce 1958 zcela náhle a neočekávaně zemřel na srdeční infarkt. Kuttner za svého života marně čekal na uznání za svou originální a výjimečnou tvorbu, nicméně dnes s odstupem času je jasné, že velkou měrou ovlivnil žánr science fiction a působil na takové autory, jakými byli Ray Bradbury či Phillip K. Dick.

Čarovný svět Henryho Kuttnera
Paradine se s vráskami na čele jedním skokem vymrštil. Když procházel halou, začal zvonit telefon. Jane mu předtím řekla, že zavolá. Držel ruku na sluchátku, když Emma zakvokala rozkoší. Paradine se zašklebil. Co se to ksakru tam nahoře děje?
Scott zaječel: "Podívej se, tudy je to…"
Paradine naprázdno polkl. Nechal telefon telefonem a pádil nahoru ve směšném nervovém vypětí. Dveře od Scottova pokoje byly otevřeny.
Děti pomalu mizely ve vzduchu.
Ztrácely se v útržcích jako hustý dým ve větru, jako pohyb v křivém zrcadle. Ruku v ruce odcházely směrem, který by Paradine nemohl pochopit, až zmizely úplně, zatímco on tam na prahu stál a třeštil na ně oči.
"Emmo…" řekl vyschlým hrdlem. "Scotty!"
Na koberci ležely značky páté přes deváté - kamínky, železný prstýnek… haraburdí. Nesmyslná motanice. K Paradinovi zalétl lístek zmačkaného papíru. "Děti, kde jste? Neschovávejte se… Emmo! SCOTTY!"
Dole ustalo jednotvárné pronikavé řinčení telefonu. Paradine se zadíval na papír v ruce.
Byla to stránka vytržená z knihy. Na okrajích a mezi řádky Emmino smyslu zbavené písmo. Jedna sloka veršíků byla tak proškrtána a nadita čmáranicemi, že byla téměř nečitelná, ale Paradine dobře znal Alenku a její cestu za zrcadlo. Paměť mu dodala slova…

Povídka Zlo, které známe (The Devil We Know) vyšla poprvé v magazínu Unknown Fantasy Fiction v srpnu 1941. Jde o krátkou břitkou a originální hororovou povídku, kde se sice setkáme s klišovitými postavami jako démon a tajemné zlo odnikud, ale ve zcela nečekaných pozicích. Budete se divit!
I druhá povídka v knize je co se žánru týče snadno zařaditelná do hororové škatulky. Ze začátku to vypadá na zvláštní, ale čtivou parodii na hororové klišé domu s upíry, ale závěr a dokonalá pointa vás přesvědčí, že nebyla vybrána náhodou. Jmenuje se Maškaráda a poprvé vyšla v magazínu Weird Tales v květnu 1942.
Twonka je jednou z nejslavnějších Kuttnerových povídek. Děj se točí okolo tajemné hrací skříně, do které návštěvník z budoucnosti zamontoval některé prazvláštní součástky. Inu - není to náhoda, že právě tato povídka byla vybrána ke zfilmování - ať už z hlediska kvality či vhodnosti pro přenos na plátna kin.
Co dodat k povídce Chrudošiví jsou borolové? U nás tato netradiční sci-fi s hlavními hrdiny v podobě dětí Emmy a Scotta, kterým se dostanou do rukou hračky z alternativní budoucnosti, vyšla již potřetí (předtím v Ikarii a povídkové sbírce Cesta k science-fiction), ale neomrzí. Snad vás alespoň kratinká ukázka u této recenze přesvědčí, že je nominace mezi deset nejlepších SF povídek oprávněná. Poprvé vyšla v magazínu Astounding v září 1942.
Železný standart je tradičnější sci-fi o vesmírných cestovatelích uvězněných na Venuši, kde vládne obdoba jakýchsi cechů, které naše hrdiny nejprve ožebračí a pak je chtějí nechat vyhladovět. Je třeba vymyslet způsob, jak rozvrátit chorobně sterilní ekonomiku celé planety… Ani tato povídka, která se poprvé objevila v Astoundingu v prosinci 1943, není svou kvalitou výjimkou - jako všechny ostatní je proklatě dobrá.
Až se ucho utrhne je jednou z mnoha Kuttnerových povídek u superlidech. Tentokrát jde o příběh rodiny, která má právě jednoho takového vychovat, ovšem není to jednoduché, když vám synáček dává elektrické šoky a telepaticky si vás volá, abyste mu připravili bílou kávu… Jeden z vrcholů sbírky, poprvé vyšel v Astounding v listopadu 1944.
Krysařův syn je sice o něco slabší, stále však vysoce nadprůměrná sci-fi patřící do série o telepatech žijících na Zemi po atomové válce. Originální námět a strhující vyprávění jsou devízy, které Kuttner neváhal použít i zde… Povídka poprvé vyšla v Astounding v únoru 1945.
Dalším z potencionálních vrcholů je Absolon, který patří také k povídkám o homo superior. Základním problémem je genrační konflikt, který je ještě umocněn rychlou evolucí. A závěr "I on bude mít jednou syna…" patří k těm nejsilnějším zážitkům. Poprvé Absolon vyšel ve Startling Stories na pozdim 1946.
Byl to démon je trochu z jiného soudku - jak už název napovídá, je to horor jak má být. A opět je Kuttnerovským způsobem originální a závěr vám ukáže, že zdaleka nevíte tolik, kolik jste si mysleli. Poprvé povídka vyšla v Thrilling Wonder Stories na podzim 1946.
Ze série o mutantech Hogbenech vybrali editoři sbírky příběh Tak nashledanou, vynikající krátkou povídku se skvělou pointou. Až se člověku dere na rty otázka, kde ten člověk bere (bral) všechny ty nápady… Poprvé vyšla v magazínu Thrilling Wonder Stories v červnu 1949.
Egostroj se opět točí okolo zajímavého přístroje, kterým je tentokrát jakási helma, která upravuje vzorce chování podle několika archetypů (Lovec mamutů, Ivan Hrozný, Caesar…). Hlavní hrdina si jich postupně v rámci chytlavého příběhu vyzkouší několik a jak to s ním dopadne, uvidíte nakonec sami… Poprvé vyšla ve Space Science Fiction v květnu 1952.
Poslední Nebo… je pak krátkou a vtipnou ilustrací nepoučitelné lidské povahy, kdy ani velká moudrost neudobří dva svářící se Mexičany. Tato třešinka na dortu vyšla poprvé v Amazing Stories v srpnu 1953.

Všechny povídky mají několik společných jmenovatelů - naprostou absenci výplňové vaty, akčnost a dynamičnost, spád a dokonalou chytlavost. Zaručuji vám, že Čarovný svět Henryho Kuttnera přečtete jedním dechem, až vám to bude trochu líto, jak jste přesyceni všemi mikropříběhy, které se v rámci povídek odehrávají. Nelze se tomu ale bránit…

Knihu vydalo v červenci 2001 nakladatelství Karavana, které přejalo vynikající (byť na první pohled zvláštní) obálku Jilla Baumana. Povídky překládali Václav Kajdoš, Tomáš Korbař, Pavel Medek a Veronika Volhejnová. V knihkupectvích (asi spíše v SF speciálkách) ji seženete za lidových 159,- Kč, což je za sbírku dvanácti skvělých povídek opravdu směšná cena.